zdroj: http://www.opo.cz/Karasek.htm
komentáře k fotkám: Oldřich Karásek

Čína - Žluté hory - do této oblasti jsem původně svou cestu ani neplánoval. Teprve, když jsem se po příletu vyptával, odkud že je ta krásná fotografie či malba bylo mně vždy řečeno: to jsou Žluté hory u Vietnamských hranic. Takže hurá na hory! Nejprve jsem si myslel, že to bude přírodní kuriozita o rozloze Českého ráje. Ale když jsem tudy vlakem projížděl čtyřiadvacet hodin bez přestání, spočítal jsem rozlohu tohoto foto ráje. Takovou mělo celé bývalé Československo! Takže kde tedy začít? Kde je to nejhezčí? V tomto případě - všude!



Argentina - ledovec Perito Moreno je "nejživější" ledovec světa. Častými sněhovými srážkami je neustále dokrmován. Vlastní tíhou "teče" dolů a zde se odlamuje, neboli "telí", zhruba každé 3 minuty, za zvuků připomínající bouři. Toto je jeden z "úlomků" odsouzených k několikaměsíčnímu tání. Pro fotografa dobrý objekt, protože: nikdo už to takhle nevyfotí!



Arizona - kaňon Antelope se fotografuje výhradně ze stativu a nejlépe v poledne, kdy odražené paprsky světla alespoň trochu proniknou mezi malebné skály.



Rio de Janeiro - je nejfotogeničtější z kopce Corcovado od sochy Krista. Večer je Cukrová homole nasvícená, mráčky jsou ještě viditelné, a "slums" jsou přezářené světly velkoměsta.

Chile - most nad sopkou Osorno - sopka s bílou čepicí, která roste z modrého jezera... To samo o sobě by na slušnou fotku mohlo stačit, říkám si. S bizarním železničním mostem - ještě lepší! Kdyby tak po něm ještě chtěl jet vlak, sem by se hodil třeba parní. "Kdy tady pojede vlak?" ptám se skupiny mladých lidí přicházejících k mostu. Odpověď: "Nikdy! Tady nejsou koleje!" Trochu ze vzteku jsem je tedy vyfotografoval a ejhle - zahráli tam docela dobře.



Čína - rybář s kormorány. Takový tradiční rybolov najdete na světě jedině tady. Kormoránům, kteří jsou známí svou žravostí, se podváže hrdlo, aby nemohli spolknout nachytané rybky. Jsou cvičení. Vypustí se do vody a když se s voletem plným ryb vrátí na bambusový prám, rybář je prostě vysype do připraveného koše. Kormorány to evidentně baví a mne bavilo je fotografovat ve dne i v noci.



Čína - řeka Li protéká nádhernými krasovými útvary. Naštěstí jsou ještě místa kudy nevedou silnice. Náklad, který by jinde vezl náklaďák, zde nosí lidé na bambusové tyčce. Něco tak prozaického, jako jsou skruže pro kotel, mohou v romantické kulise vypadat docela poeticky.



Čína 2OOO: Vpravo hleď!!! Tak zní symbolický imperativ dneška, který žene zemi k hospodářské prosperitě a ekologické devastaci.



Mt. Everest - Himálaj - fotografovaný z vrcholu hory Kala Pátar 5560 m Král hor je oříškem pro horolezce i fotografy, je neustále skrytý za horami jako za bodygárdy. Na čtrnáctidenní výstup je nutno vzít teleobjektiv. Fotí se většinou se sněhovým závojem, výjimečně s "mračnou svatozáří". 



Florida - poslední sluneční paprsky před přicházejícím hurikánem. Vítr už se mnou mlátil téměř o zem a udržet 1/25O vteřiny je malý zázrak. Naštěstí to promoklý širokáč "ustál" a ještě duha vše šikovně zarámovala.



Havaj - surfingu sluší nejvíce moment, kdy tunel obrovské vlny zavírá surfaře, ten ideální se mi ještě nepovedl. Musel bych snímek dělat z vody a nechat se i s fotoaparátem vodou převalit. Stále váhám, mohl by to být i snímek poslední.



Holandsko - pole tulipánů a hyacintů nekvetou dlouho a proto je důležitý správný "timing". Naštěstí tady existuje dokonalé tulipánové zpravodajství, včetně předpovědi kvetení. Málokdy si na cestu beru štafle, ale do rovinatého Nizozemí jsem tak učinil. A udělal jsem dobře, přestože si na hranicích mysleli, že jsem gastarbeiterský malíř pokojů. Díky štaflím jsem nad tulipány získal patřičný nadhled.



Hong Kong - nejfrekventovanější průplav na světě. Nábřeží Kowloon kdykoliv v noci. 



Hong Kong - O snímku nízko letícího letadla nad domy lze v dnešních dnech těžko říci, že patří do série nejhezčích pohledů na svět. Ale tenkrát jsem tímto jevem byl fascinován tak, že jsem fotografováním strávil celý den. A věřte - byl to jeden z nejkratších dnů mého života. Když to trochu přeženu, letadlo mělo proletět jakoby Celetnou ulicí a přistát na Staroměstském náměstí. Letouny sice přistávaly každých 10 minut, ale z ulice nebyl jejich přílet avizován sebemenším zvukem. Teprve když zmizely za střechami, nastal ten pravý randál. Trefit objektivem celé letadlo mezi baráky a ještě si dát za cíl, aby to bylo čtyřmotorové Jumbo, to chce trpělivost a pevné nervy.



Island - vodopádů jsem po světě vyfotografoval snad tisíc. Vždy to byla: Modrá, bílá, zelená (nebe, voda, stromy). Nejmohutnější vodopád Evropy Dettifoss nabízí barevnou kombinaci atraktivnější: šedivá, šedivá. Ty lidičky tam být musí, aby byly vidět ty dimenze. A ty červené bundy? To aby ta šedivá byla ještě šedivější.



Indie - indické ženy v sárí - kudy chodí tudy zdobí. Jsou jako tiché babočky admirál, paví oka, otakárci. Snad jim ten krásný zvyk ještě chvíli vydrží, než všichni definitivně skončíme v džínách...



Japonsko - Fudži je Majestátní sopka viditelná i z Tokia. První den jsem na ni zcela osamocen stoupal a nikde po sněhu ani památky. Těsně pod vrcholem začalo sněžit. Rychle jsem sestoupil a v předtuše, že ráno bude slunce a Fudži bude mít bílou čepici, jsem hledal strategické místo na ranní fotografování. A taky jo: Jezero, červené podzimní javory, skvělá viditelnost, bílá čepice. Někdy to holt vyjde.




Barma - Myanmar - při fotografování v nejbuddhističtější zemi světa jsem si připadal jako skokan do výšky, který si stále zvyšuje laťku. Měl jsem dvě hlavní témata: buddhisty a lidi cestující na střechách dopravních prostředků. Nejprve jsem nevěděl, jak budou mniši na fotografování reagovat. Zkusil jsem momentku bez přípravy. Dopadlo to dobře - mnich na to nic neříkal. Zkusil jsem portrét telákem, pak zblízka širokáčem. Stále to bylo dobrý - spíše úsměvy. A tak to šlo dále: mnich se veze na rikše, pádluje na lodi, kouří doutník. A tak jsem si dal laťku na 24O cm: mniši na střeše dopravního prostředku. A tady jsou.





Nepál - Himálaj - moje první cesta na téma "nejhezčí pohledy na svět" vedla pod Mt. Everest a byl jsem tou cestou nadšen. Dokonce tak, že při dalších cestách do neméně atraktivních destinací, jako Austrálie, Keňa, Peru či Patagonie, jsem měl stále pocit, jako bych to nejlepší už měl za sebou. Kladl jsem si otázku: Bylo to snad tím, že na první cestě v Nepálu jsem byl vnímavější? Zkusil jsem tam tedy jet znovu a přesvědčil jsem se, že ty hory jsou nejen nejvyšší, ale i nejkrásnější. I díky tomuto pohledu na málo známou sedmitisícovku Cholatse či hřeben pohoří Annapuren přes omylem rozkvetlou třešni začátkem listopadu.


New York - Manhattan z ochozu Empire State Building - nejlepší snímky vzniknou v říjnu až listopadu při západu slunce.

Olegův glosář: při západu slunce už nelítají teroristé, protože v přítmí se do budov se blbě trefuje.



Norsko - Preikestolen - fotogenická skála u Stavangeru se dá fotografovat bez problémů. Fotograf by neměl trpět závratí. Ve stoje jsem se neodvážil na okraj 4OO m vysoké kolmé stěny bez zábradlí. Zkusil jsem to plížením vleže. Ale i když jsem vysunul jenom hlavu přes okraj, zdálo se mně, že tam musím přepadnout. Když jsem však začal fotografovat a dívat se skrz hledáček, závratě mne až nebezpečně opustily.



Norsko - vodopád Lattefossen v době povodní.



Fiji - Jižní Pacifik - korálové ostrůvky se dají dobře fotografovat jedině z helikoptéry, aby byla vidět i korálová laguna pod hladinou.



Patagonie - hory a plující ledovce. Nejtěžší je do Patagonie docestovat, přežít drsné počasí a stihnout fotit mraky mezi jednotlivými lijáky.



Argentina - Fitz Roy - k monumentální hoře jsem jel autem z Buenos Aires dva dny. Posledních stovku kilometrů po tak kamenitých cestách, že na každém třicátém kiláku se prorazila pneumatika. Bylo to nekonečné a propadal jsem panice, že to už za světla nestačím, přestože jsem horu viděl z padesátikilometrové kilometrové vzdálenosti. Při třetím píchnutí už byla na dostřel, ale tak pětistovkou, kterou jsem však neměl. Jedu dál a modlím se, aby pneumatika vydržela tak daleko, aby to vyšlo dvoustovkou, kterou jsem už měl na Pentaxu připravenou. Ještě kousek, přeji si a - pích! Posledních sto metrů dobíhám pěšky a chytám poslední paprsky. Hoře jsem věnoval další 3 dny, ale tento záběr byl nejlepší.



Sri Lanka - chůze v ohni bosýma nohama je rituál, který jsem si dopřál v různých částech světa vícekrát. Ale tady to bylo nějak víc natvrdo. Tady to muselo bolet!



Tibet - hora Kailash není nejvyšší ani nejkrásnější. Je nejposvátnější alespoň pro buddhisty a hinduisty. Možná tato fotografie nemá nijak zajímavé světlo, ale odtud, z kláštera, byl pohled na svět krásný. Ta cesta sem byla totiž nejtěžší jakou jsem kdy podstoupil. Bez jídla a prakticky bez pití, vše zmrzlé. Pět tvrdých dnů o ještě tvrdších sušenkách a jačím čaji, ve výšce neustále kolem pěti tisíc metrů, těžký náklad bez nosičů. A tady to byl pro mne vrchol cesty. To by bylo, aby se mi to ještě ke všemu nakonec nelíbilo!



USA - Bryce Canyon - zase jedno z míst, kde se nezajímavá fotka udělat prostě nedá. Tato byla úplně poslední. Černé dramatické mraky, blesky a v popředí skalní sfinga. V posledních paprscích fotím a potom spokojeně pomalu balím. První kapky padají a k autu to mám tři kilometry. Jen si do mne hromy bušte! Já se na vás nezlobím. Vždyť nebýt vás a černých mraků, nebylo by to ono.



To jsem já a jedu na pštrosovi. Jeho krk jsem používal jako rychlostní páku, blinkry i ruční brzdu. Ani nevím jestli to bylo předpisové. Daleko jsem nedojel.

Následují fotografie jsou získané převážně z internetu.

---

Dubaj











Apollo 11

---